CHAMP DE TENSION

elitná klaunská spoločnosť

Rómeo a Héró

Piata verzia autorského scenára k absolventskej inscenácií v Studiu Marta, JAMU v Brne. Ukážka


Jana Hanzelová & Ján Mikuš



RÓMEO A HÉRÓ


Absolventská inscenace studenta činoherní režie, Jána Mikuša.






Herec je šlachetný ošiaľ, rytierske šialenstvo.

Zahrať, že sa vyzná vo všetkom, pričom sa nevyzná v ničom, je nič v maske všetkého

a naopak.“ A.Schilling












2.repríza 9.2., 1.repríza 10.2.,předpremiéra 11.2., premiéra 13.2. 2011,Studio Marta /JAMU/

finální verze scénáře“ jinak V.


podle textů:

Milorada Paviče, použitého v překladě - Stanislavy Sýkorové

P. Ovídia Nasa, do češtiny přebásněného J.Mikušem,

William Carlos Williams, F.Schillera, Musaia, W.Shakespeara,Anny Achmatovové


scénář a koncept:

Jana Hanzelová a Ján Mikuš


scénografie, kostýmy, :

Ján Mikuš, Iveta Ryšavá, Lucie H


produkce:

Tereza Hladká


světla:

Martin Bitala


zvuk:

Adam Černoch


hudba:

Tomáš David


dramaturgie:

Jana Hanzelová



režie, výprava:

Ján Mikuš






lidský život je podivný běh: cíl není na konci cesty, nýbrž uprostřed,

běžíš a možná jsi už dávno proběhl cílem, jenž o tom nevíš a nikdy se ani nedovíš,

kdy k tomu došlo.

A tak běžíš dál




postavy a lidé hrající je:


postava hlavního vypravěče:

ERÓS, dirigent – Petr Míka


čtyři hudebníci, vypravěči dvou příběhů:

PAVIČ, houslista, umývač mrtvol - Tomáš David

MILERADA, čelistka - Veronika Lazorčáková

OVIDIO, houslista – Ladislav Odrazil

MUSAIA, čelistka - Darina Kovářová


dvě héry:

HERONEJA BUKUROVÁ- Petra Lorencová

HÉRÓ, DESPINA - Lucie Schneiderová


dva leandrové:

LEANDR a MANASIJ BUKUR - bratr Heroneji- Radúz Mácha

LEANDR ČIHORIČ- Petr Pavlas


příběh Héró:

HERONEJA BUKUROVÁ- Petra Lorencová

MANASIJ BUKUR , bratr Heroneji - Radúz Mácha

DOBRÁ-ČIN ML. /10 let/ - Tomáš David

DOBRÁ-ČIN - Ladislav Odrazil

PANÍ DOBRÁ-ČINOVOVA - Veronika Lazorčáková

JAN KOBALA, poručík – Petr Míka


příběh Leandr:

Leandr ČIHORIČ- Petr Pavlas

DESPINA – Lucie Schneiderová

ČIHORIČ ST., Čihoričův otec – Tomáš David

MNICH – Veronika Lazorčáková

TUREK – Petr Míka


1.prolog – příchod Erota

Narodí se malý Erot, dostane luk a šípy, hraje si a střílí. Herec hrající tuto postavu, najednou padne z propadla. Jde k divákům a dělá na ně dětský úšklebky. Víc krát. Pak z propadla spadne luk a šíp. Erot se jich zmocňuje a střílí. Zasáhne Héró, která se potácí a umírá. Zasáhne Leandra, který se taky potácí a taky umírá.

2. příběh Héró a Leandra a to, příběh antický

Na scénu přicházejí herci, v jejich srdci je šíp.


ANTICKÝ HÉRÓ A LEANDR

HÉRÓ

Ach, to tiché ranní světlo, odražené od písku, skal a moře

do mého srdce vstoupil severní stranou, tak strašlivý sen!


Jsem strážkyně posvátného plamene,

jsem strážkyně svátosti,

jsem dcera neposkvrněného panenství!


Tenhle plamen je vším co znám, je posvátným důkazem

je darem z nebes, je vším co družky jako já naplní a předci

dnes nemohu se na něj podívat, a předci, dnes zdál se mi sen, který

si nemohu a nechci vysvětlit, a ty plamen, plamínek, odpusť mi, že jsem!


LEANDR

V dálce slyším jenom jeden jediní tón,

a za ním musím plout. Kam? Proč?


Proč jsem celou noc nemohl zamhouřit oči?

Co se to uhnízdilo, jaké hejno černého ptactva usedá

na mou bolavou hlavu? Neznám tě bolest, neznám tě žal, nejsem tvůj

přítel, plížíš se tajně, skrývajíc zákeřnou zbraň?


Mám ustoupit, tobě, mé třesoucí se tělo?

Tak to tedy ne, svým odporem ještě víc

ten spalující oheň chci a musím rozdmýchat!


Aha, tam září mi hvězda, mně jenom, jenom mně!

Na tamtom břehu plane plamínek svit!“


Nežádám pomoc, jenom když moře mi umožní plout,

já budu zároveň plavec, převozník, veslo i člun.



HÉRÓ

Ty plamínek, který svítíš k oběti nám všem,

zapomeň prosím tě na svátost, zapomeň na svůj bytostní cíl.

Na co je svátost? Ta marnivá zášť. Svátost je mně neznámá moc.


Nechci být neposkvrněnou, protože jenom z krvi

můžeme předci žít! A já tvoje Héró chci předci žít, plamínek,

plamen, prosím tě, buď mi majákem mé tajné lásky,

aby mořský můj milenec, na vlnách moře, na vlnách vášně, připlul,

ať až pak, spálí nás tvůj žár!


Leandře, já Héró smyji ti z těla,

svými ňadry, mořskou sůl i rybí pach.


LEANDR

Héró ty jsi ta co v mém těle rozpoutala žár ,

ty jsi ta po které mé třesoucí se tělo,

po které můj smutek žízní stále víc

střeží tě Héró, střeží tě, a do tvého pokoje vplouvám já,

jsem tvůj milenec a naše řvoucí snění v utajení

ať má tu nejhříšnější chuť.



HÉRÓ

Ach, rozkoš družko má spojená se mnou ve hříchu

tak sladce na rtech tu jeho sůl z těla chci pořád polykat!

Byla jsem dcerou tmy, neposkvrněnou, a teď v krvi krev

já chrlím, ach tak slastně je to omamné

slyšte mě panny všech časů, já konečně uzřela jsem

průsvitné světlo v tmě, v černé noci lunu mou a teď jsem

skutečně vstoupila do světa těl, do světa krásy životů!



LEANDER

ach, slunce, nechci tě a nemusím tě ve svém životě mít

jak se odvažuješ, vstoupit do pokoje, slunce nemluv, tiše jen buď!


HÉRÓ

už Svetlonoš vyšel, co před námi rozlévá ten bludný jas:

úchytem jen několik polibků si dáváme ve velkém spěchu,

opouštíš věž a kráčíš s nevůlí na chladivý břeh.



LEANDER

Uvěř mi, drahá, na cestě k tobě jsem divoký plavec,

když plavu domů , jsem ten, co ztroskotal uprostřed vln.

Uvěř mi, cesta k tobě zdá se mi klesavou strání,

no když se od tebe navracím, je pouští stojatých vod.



HÉRÓ

zítra to bude třicet dnů, má lásko, cos ozdobil můj dům, vytrvej a nespi!

Plamínek vášně, k tobě se obracím,

buď hořícím štětcem, kterým najde cestu do mých čekajících útrob


Plamínku sviť na cestu Leandrovi, mému tělu,

co pluje na vlnách vášně, k mým stehnům

bože, je mocnejší než bůh!!


Nemáš noc Leandře, neznáš spánek, v noci bdíš a pluješ skrze den

žijeme v nejkrásnějším snu, lásko, otevři své unavené oči, toužící

a dívej se do očí mích, čekajících, neusínej, Leandře!



LEANDER

Proč mnou zmítá nepokoj, když zmítá nepokoj mořem?

Proč mi může překážet vítr, ten co neváží nic?


Co se to s tebou děje, moře mé? Co to se svým plavcem provádíš

co se to s tebou děje vášeň, co to, přírodo, se svým milencem provádíš

kde je ta klidná hladina, kdes zmizelo Jaro z mích bujarých cest,

proč jsi přišla sžíravá Jeseň, proč jsi mi do cesty postavila neutíchajácí vítr?



HÉRÓ

Proč už tolik nocí jsem strávila na lůžku sama,

proč tě váhavý plavče, dávno už nezřel můj břeh?

Přiznávám, moře šílí a teď se přeplout vskutku nedá,

ale včerejší noci dul vítr mírnější.

Jaksi mohl tu noc propást?


LEANDR

Héró, vlny jsou velké, nad mořem přechází se bouře, a já, bojím se



HÉRÓ

Co se to stalo lásko má, že teď z příboje máš hrůzu,

že se tak obáváš moře, kterým si dřív pohrdal ?

Kde se poděl ten velký plavec, co pohrdal mořem,

kde se poděla tvá smělost Leandře? Odkud je ten neznámy strach?


LEANDER

Jedno si přeji, jestli zhynu, ať mě přijme tvůj přístav lásko,

ať mě zanese proud ke tvému břehu, jediná má Héró.

uroníš slzu a obemknouc mrtvé, mé tělo,

zasténáš: „Na vině já jsem, že stihla milého smrt.“


Tma v celým divadle, hoří jenom svíčka.


LEANDR „Na vině ty jsi, že stihla milého smrt.“


Eros sfoukne plamen svíce, hudba, po chvilce křik a řev Héró, dlouhá pauza, ve

tmě slyšíme sténat Héró.


HÉRÓ

Ach, ten tichý vánek, odražený od písku, skal a moře

zdálo se mi, že do mého pokoje vstoupil severní stranou závistiví vítr


LEANDR

Kam mám plout, když nevidím plamínek svit, kde jsi má jediná,

bloudím v moři, bloudím v bouři, bloudím na cestě k tobě a utonu.


HÉRÓ

Závistiví vítr, jak ďábel

svým jazykem polyká můj plamínek, plamen.


LEANDR

S tebou vlno už zápasit nemohu.

Už nemohu přírodo, nebo bůh, nebo dítě?

dnes už ne, dnes v noci budu konečně spát.

Dnes mi křídla černých, mrtvých ptáků,

konečně mé lože ustelou.


Jevištní stůl z Leandrem padá


HÉRÓ

roztrhnu si své šaty a otevřu okno a ty závistiví větře

dívej se a hlaď si mě, ďáble, ale nezapomeň, ne za tebou kráčím,

jsem nahá, je mi zima, jdu za tebou můj jediný Leandře,

jenom ty a já ve snu, tak jak i v smrti. Jdu.


Jevištní stůl z Héró padá


světlo

3. příběh Erota

Proměna Erota v dirigenta. Kapel-mistra. Erot rozdává muzikantům který vijíždějí na stolech smyčce.

4. nástup kvarteta

Jevištní stoly vycházejí, na nich jsou muzikanti.


DIRIGENT/ERÓTJeště jednou si to zopakujeme-hudba. Musíte ji nechat projít každým ze čtyř ročních období, v létě je jiná než na podzim. Chcete-li proniknout k její podstatě, musíte zvládnou všechny čtyři party našeho kvartetu, musíte umět hrát na všechny čtyři nástroje, třebaže v kvartetu hraješ jen na jeden. Ty! Víš z čeho sou vyrobeny Housle? Především je tu dřevo. Trup se staví ze smrkového dřeva, které vysychalo déle, než žil ten, kdo smrk porazil a dál, dál, dál najdeme i takové součástí, které pocházejí z říše živočišné. Smyčec je z koňských žíní, kdysi se brávali žíně s ocasu jednorožce. Jezdec! I kobylka se vyrábí z kosti. A konečně částí patřící rudnému bohatství! Struny jsou vyrobeny z kovu, jejich sedlo může být i z kamene a napínák žíní, může být ze stříbra!! A dál, dál, ...nesmíme zapomenout ani na prudký a mírný oheň, nad nímž se ohýbá dřevo, a a a … Prsty nehrají na houslích, ony se dotýkají základních prvku ve vodě, vzduchu, v ohni nebo pod zemí, všech jejich tajemství, která jsou v každém nástroji vložená do celku úplně jinak!!

Ach, zas nevím kde jsem! Co vlastně dnes hrajeme?

PAVIČ:Smuteční pochod, myslím, pane.

ERÓS: Ano, už si vzpomínám. Smuteční pochod pro Héró a Leandra, to jsem složil já? že ano?

PAVIčAno, myslím pane.

EROSTak mysli, sbohem, sedm minut, a vidíme se v sále.


5. scéna – věštící.

V šatně zůstanou dvě ženy a dva muži. Přípravy před koncertem, oblékají se, možná se nejdřív vysvlékají aby se pak mohli obléci, pak se bude holit. On ji a ona jeho. Věštba se čte z nahých těl, vysázených notovým záznamem.


PAVIČRub anebo líc? Když rub jenom tě oholím, když líc budu ti taky věštit!

Hází mincí

MILERADATak jak? S kterým živlem se dnes setkají mé prsty?

OVIDIONemám ponětí.

MUSAIATak co jsi to za jasnovidce?

PAVIČNejsem jasnovidec, tak jako nejsem holič.

OVIDIO Bacha, líp věští, jako holí!

PAVIČVíš, jsou dva druhy jasnovidců -drazí a laciní. Jedni se zabývají rychlými a druzí pomalými tajemstvími.

MUSAIABylo by však chybou se domnívat, že tyhle dva druhy jasnovidců a jejich proroctví nemají nic společného a že si navzájem protiřečí. Ve skutečnosti jde o jedno jediné proroctví, srovnatelné s větrem, který má svou vnější a vnitřní stranu...

PAVIČ…přičemž vnitřní strana větru je ta, co zůstane suchá, když vítr fouká skrze déšť.

OVIDIOAha, takže chcete říct, že jeden vidí jednu stranu a druhý druhou. Žádný z nich nevidí obě.

PAVIČPřesně tak.

MUSAIAA jsou jenom dvě věci, na kterých lidem záleží: Láska pod námi a smrt nad námi.

OVIDIOTak mi tedy pověz milá jasnovidko, kde skončí Leander, až dozní poslední tóny našeho průvodu? Povídej mi o zedníkovi z časů Tureckých nájezdů a, z časů kdy Makedonskou zem sužoval mor, povídej mi o Leandrovi Čihoričovi z osmnáctého století!

MUSAIA Leander Čihorič- má krásny krk, takový přitahuje ženské ruce a vojenskou šavli. Vidím vojáka v holínkách, který se holí šavlí, a ten ho tou šavlí setne. Jeho hlava leží na míse jako hlava svatého Jana Křtitele.

MILERADAA ty, jasnovidče, řekni mi o studentce chemie Heroneji Bukurové, která žije za našich dnů v Belehradě.

PAVIČ Heroneja o smrti nic neví. Ví jen to, že umře pět minut po dvanácté.

MUSAIAProč zrovna pět minut po dvanácté?

PAVIČProtože všichni Bukurové byli minéři a odstřely min načasovávali vždycky na poledne. Ve dvanáct se zavírá chemický ústav kde studuje.

koncert začíná!

Hudba, tlukot srdce

Dirigent Erot odstartuje koncert, choreografie čtyř s smyčcem.


Příběh Leandr ČIHORIČ

Jevištní stoly padají pod zem.

Jevištní stoly vycházejí nahoru k nám, je na nich položena rakev, v které je uschován, spící Leandr Čihorič.


MILERADALeander Čihoric byl odmalička veden k tomu, aby pokračoval v rodinném stavitelském řemesle. Vždycky myslel už na pozítří, nikoliv na zítřek. Jedině Leander dokázal ryby chytit, nadít kopřivami a přinést domu, dřív než zasmrádnou. Leander se naučil rozlišovat mezi dvěma rytmy života, dvojím nestejným pulzováním krve a začal pociťovat jistou nesnášenlivost k lidem, zvířatům i rostlinám, které nepoháňel podobný tepot, jako měl on. Věděl, že je načase stočit si vlasy jak holandskou krajku a opustit rodičovský dům.


6. expozice otec a syn

I. Leander : tatínkové rady do světa

na scéně je teď otec a syn, je ráno, vycházejí před dům a čůrají, a dál přicházejí slepice, kohouti, prasata a kočky


ČIHORIČ ST. Všechny budoucnosti mají velkou přednost: nikdy nevypadají tak, jak si je představuješ. Jo, jo. My všichni - Čihoričové jsme zedníci.

ČIHORIČ Stavíme z neobyčejného mramoru : z hodin, dnů a let, a jako malta nám slouží sen a víno.

ČIHORIČ ST.Všichni jsme stavitelé času, honíme stíny a chytáme vodu do pupku, každý staví z hodin svůj dům, každý buduje z času svůj úl. Máš silnou krev, mohla by lámat i kámen.

Ale to nestačí, chlapče. Pamatuj si, gramotný kouká do knihy, vzdělaný se dívá na moudrého a moudrý hledí do nebe nebo pod sukně, což může i negramotný...směje se. Posloucháš mě?

ČIHORIČAno taťuldo, ty řikáš moudra vždy, ale jenom když čůráš.

ČIHORIČ ST.A ty vždy myslíš už na pozítří, nikoliv na zítřek. Zatímco si u stolu naberu lžíci bobů, ty si za stejnou dobu nabereš a spolykáš lžíce tři.

ČIHORIČ taťuldo?

ČIHORIČ ST.synáčku?

ČIHORIČ tvůj moč je vždy pronikavě cítit buď pižmem nebo záhonem lilií anebo santalovým dřevem. Ten pach budivá všechny v domě, ba i děti ze sousedství.

ČIHORIČ ST.

Máš krásný dlouhý krk, jako labuť, ten zajde šavlí, bože uchovej.

Nezapomeň na Turky a jejich šavle, jsou to lovci rychlostí, stínají hlavy v letu, masakrují kupce a formany.

bitka

ČIHORIČ Turecký voják vždycky schováva ruku, kterou onanuje, za zády jako poklad a nic s ní nedělá, aby se neunavila, takže hlavy rube je tou druhou.

ČIHORIČ ST.Počkej, ukaž! Oči ti poskakují po tváři, ty se bojíš!

ČIHORIČ Ne nebojím.

Bitka

ČIHORIČ ST.No nic, vložil jsem ti už tolik lásky a dovedností, že ti postačí na celý život k tomu, aby ses ohřál a nasytil.

Dárek, zlaté kristusky, pak odpal a šprint

ČIHORIČTaťuldo, vždyť dábel nemůže zabíjet, život předci odjímá jen Bůh.

 
Spoločnosť nadväzuje na tradíciu výraznej slovenskej skupiny Bežná skupina. /Bežná skupina, za základ považuje bežnosť, slovo ktorého koreňom spoločnosť myslí - bežať. ... ... ... ... clown company, theater scene, field voltage, art, art, art, art brut, poets, dancers, performance, theatre, new drama, engagement, happenning, site specific art, clown, clown, клоун, клоун, клоун,bohóc, bohóc, ピエロ, ピエロ, ピエロ, ピエロ, klaun, šašo, gašpar